Nejjednodušší rádio na VKV

Úvodem

Na středních a dlouhých vlnách už dnes mnoho stanic nenaladíte. Vysílání se přesunulo na velmi krátké vlny (VKV) s frekvenční modulací, která je pro jednoduché přijímače oříšek. Klasická krystalka s diodou na FM nestačí. Řešením může být superregenerační přijímač – obvod s jedním tranzistorem, který nabízí obrovské zesílení a zvládne i VKV pásmo.

Princip superregenerace

Jde o oscilátor, který je periodicky zhášen a znovu spouštěn. Zhášecí kmitočet leží obvykle nad slyšitelným pásmem (zde kolem 100 kHz). Okamžik, kdy oscilace znovu nastartují, je velmi citlivý na úroveň vstupního signálu – i nepatrný signál z antény způsobí rychlejší rozběh. Tím vzniká velké zesílení. Obvod přirozeně demoduluje amplitudovou modulaci (AM). Pro příjem FM se využívá detekce na sklonu rezonanční křivky: naladíme přijímač mírně mimo střed kanálu a změny frekvence se převádějí na změny amplitudy.

Konkrétní zapojení

Základem je VKV JFET J310 v zapojení s uzemněným gate (přes kapacitu). Rezonanční obvod tvoří cívka se 4 závity a ladicí trimr. Anténa (stačí drátový dypól délky asi 1,5 m) se váže jednou závitovou smyčkou na cívce.

• Zhášecí obvod určuje trimr a odpor v obvodu source; časová konstanta RC členu nastavuje pracovní bod a tím i zhášecí frekvenci.
• VF tlumivka na drainu odděluje vysokofrekvenční signál od nízkofrekvenčního výstupu, který vede do běžného NF zesilovače (např. modul s TDA).
• Autor doplnil ještě vazební trimr mezi source a drain, protože optimální kapacita se liší podle přijímané frekvence.

Stavba a ladění

Zde začíná „duchařina“. Všechny prvky – pracovní bod, zhášecí kmitočet, vazební kapacity – se musí sladit. Měření osciloskopem je problematické, protože sonda obvod rozladí. Často nezbývá než ladit poslechem. Pokud obvod nefunguje, pomůže trpělivě měnit hodnoty součástek. Výsledný signál je poměrně slabý a přijímač je náchylný k rozladění.

Pozor: Superregenerátor silně vyzařuje do okolí. Na spektru je vidět široké pásmo rušení. V praxi to znamená, že rušíte ostatní přijímače v dosahu – pro každodenní poslech to není vhodné řešení.

Co lze chytit

Přijímač si díky AM detekci dobře poradí s leteckým pásmem (118–137 MHz), kde je amplitudová modulace. FM rozhlasové stanice hrají také, ale kvalita závisí na přesném dolaďení na sklon křivky. Autor zmiňuje, že s podobným obvodem kdysi experimentoval i s NPN tranzistorem (báze uzemněná přes kapacitu, odporový dělič pro nastavení pracovního bodu).

Závěr

Superregenerační přijímač je ukázkou, jak s minimem součástek dosáhnout velkého zesílení i na VKV. Je to ale obvod plný kompromisů – ladění je obtížné, stabilita mizerná a rušení okolí značné. Pro serióznější poslech se vyplatí sáhnout po složitějším superhetu. Pokud vás zajímá verze s elektronkou, dejte vědět do komentářů – autor slibuje pokračování.