Elektronkové rádio DV + KV, 1. detektor

V úvodním dílu seriálu o vývoji stolního elektronkového rádia pro dlouhé a krátké vlny se autor zamýšlí nad koncepcí přijímače a zaměřuje se na volbu detektoru AM a praktické ověření laděného obvodu.

Požadavky na přijímač

Cílem je poslouchat oblíbené AM stanice na dlouhých vlnách (DV) a krátkých vlnách (KV), konkrétně vysílače na 3955 kHz a 6070 kHz (Radio Channel 292). Na KV pásmu je zejména večer husté obsazení, takže selektivita bude klíčová. Zatím není rozhodnuto, zda postačí jednoduchý přijímač s jedním VF stupněm a detektorem, nebo bude nutný superhet – vše se bude odvíjet od experimentů.

Výběr detektoru

Tradiční diodový detektor trpí zkreslením při slabých signálech kvůli prahovému napětí diody. Zpětnovazební mřížkový detektor (audion) sice výrazně zlepšuje selektivitu, ale je náchylný k nestabilitě a zkreslení. Autor se proto rozhodl vyzkoušet nekonečně impedanční detektor (infinite impedance detector).

Princip nekonečně impedančního detektoru

Jde o triodu zapojenou jako katodový sledovač, která je v klidu uzavřena (předpětí mřížky vůči katodě cca −11V, takže neprotéká anodový proud). VF signál z laděného obvodu otevírá elektronku jen ve špičkách kladné půlvlny, čímž dochází k usměrnění a na katodovém rezistoru se objevuje demodulovaný NF signál. Výhody:

• Vstupní impedance je velmi vysoká (prakticky nezatěžuje laděný obvod).
• Nízké zkreslení, vhodné i pro Hi-Fi AM. Nevýhodou je nižší výstupní úroveň zvuku, což lze snadno kompenzovat dalším triodovým zesilovačem.

Volba elektronky

Pro detektor i následný NF zesilovač je použita dvojitá trioda ECC88 (vysokofrekvenční typ). Autor má k dispozici tři kusy, u některých existuje nejistota, zda nejde o podobnou PCC88 s odlišným žhavicím napětím – ověří měřením žhavicího proudu. Pracovní bod detektoru bude nastaven tak, aby byla elektronka zavřená (předpětí cca −11 V). Původní myšlenka s anodovou tlumivkou byla zavržena, protože na DV by musela být příliš velká a hrozily by parazitní oscilace. Místo toho bude laděný obvod zapojen standardně a předpětí zajištěno odporem proti zemi.

Experiment s laděným obvodem

Pro ověření použitelnosti dostupné cívky byl sestaven rezonanční obvod s paralelním trimrem a pevným kondenzátorem 33 pF. Měření frekvenční odezvy probíhalo pomocí počítačem řízeného měřicího přístroje.

Postup:

1. Výchozí stav: cívka + trimr + 33 pF → rezonance na 4,5 MHz.
2. Přidáním kapacity (trimr) se podařilo sladit na požadovaných 3,955 MHz.
3. Po odpojení pevného kondenzátoru 33 pF a dolaďování trimru se rezonance posunula nad 7 MHz.
4. Jemným nastavením trimru bylo dosaženo přesně 6,07 MHz.

Cívka tedy pokryje obě požadované frekvence pouhou změnou paralelní kapacity – ideální pro přepínání pevně naladěných stanic.

Plány přepínání a další postup

Zvažují se dvě varianty:

• Pevné naladění několika stanic s přepínáním cívek a kapacitních trimrů pomocí relé.
• Klasické ladění proměnným kondenzátorem s přepínáním pásem (cívky pro DV a KV).

Vzhledem k absenci vhodného vícenásobného přepínače se pravděpodobně použijí relátka pro přepínání laděných obvodů i anténních vazebních vinutí. Pokud by se ukázalo, že selektivita dvou laděných obvodů nestačí, přejde se na superhet – i tam bude přepínání cívek nutné.

V příštím díle autor postaví samotný detektor a otestuje jeho funkčnost.